VÝPRAVY ZA ČLOVĚKEM

Krátky popis:

Člověk je tvor společenský. Ale jak se společenským stává? A jak se vůbec stává člověk člověkem? Co víme o cestách, po kterých probíhá polidštění člověka? To jsou základní otázky, které si autoři v této knížce kladou.

V některých částech knihy navazují na kapitoly své odborné práce o psychické deprivaci v dětství. Tato práce vyšla v několika vydáních — záhy rozebraných — a v mnohém změnila nazírání na potřeby dětí a na výchovnou úlohu rodičů a celé společnosti. Výpravy za člověkem přinášejí řadu nových pohledů na tuto problematiku. Zavedou nás k počátkům duševního života dítěte a k počátkům lidských vztahů. Vypravíme se za duševním světem dítěte do temnot dávnověku, do odlehlých končin zeměkoule i do džunglí velkoměst, na nemocniční „ostrůvky života“, kde se bojuje o záchranu každého lidského jedince, i do koncentračních táborů, kde se život ničí. Ale jsou tu i výpravy do míst, o nichž málokdo tuší, kolik tajemství skrývají a jak dramatické cesty vedou k jejich odhalení — výpravy domů, k rodinnému stolu, k podstatě rodinného života.

Téma, které kniha zpracovává, je jednou z nejzajímavějších, nejdramatičtějších a patrně i nejdůležitějších kapitol psychologie vůbec. Zveme vás k vzrušující cestě za poznáním základů našeho duševního vývoje a za odhalením nebezpečí a překážek, které se tomuto vývoji kladou do cesty. Postihnout tato nebezpečí znamená zároveň objevovat možnosti, jak jim předcházet, a právě z toho pramení ve vědě i v praktickém životě tak velký zájem o dětský věk. Výpravy za člověkem chtějí přispět k odhalení bílých míst na mapě duševního vývoje člověka, kterých je ještě mnoho. Přesvědčte se, že jsou to výpravy stejně dobrodružné a stejně dramatické jako cesty za objevením bájné Tróje, za poklady zapomenutých kultur do latinskoamerických pralesů nebo za starými rukopisy do Turkestánu.

Doc. PhDr. Zdeněk Matějček (nar. 16. 8. 1922) a doc. PhDr. Josef Langmeier (nar. 12. 1. 1921) jsou kliničtí psychologové. Oba promovali na Karlově univerzitě v roce 1951. V letech 1949—1953 pracovali společně v Sociodiagnostickém ústavu v Praze. J. Langmeier odtud přešel do Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a krátce nato na tamní dětskou kliniku při Ústavu pro další vzdělávání lékařů. Z. Matějček pracoval na dětské psychiatrické službě KÚNZu v Praze. Od roku 1969 opět spolupracují na témž pracovišti v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Společně publikovali řadu odborných studií. V roce 1959 vydali v Mladé frontě populární úvod do studia psychologie Člověk známý neznámý. Jejich nejzávažnější společnou prací je Psychická deprivace v dětství, která vyšla ve třech postupně rozšiřovaných vydáních (1963, 1968, 1974) v Avicenu a byla posléze přeložena do angličtiny a němčiny (vydání v SSSR je ohlášeno na tento rok). Práce Z. Matějčka a J. Langmeiera zabírají široký okruh otázek vývojové psychologie a sociální psychologie dětství. Zabývají se však také diagnostikou a nápravou poruch duševního vývoje, otázkami rodinného soužití, péče o děti v ústavních zařízeních a v náhradních rodinách, vývojem dětí za příznivých i nepříznivých podmínek a jinými oblastmi společenské praxe.