ALBERT SCHWEITZER: ZASTÁNCE KRITICKÉHO MYŠLENÍ A ÚCTY K ŽIVOTU

Vydalo: Vyšehrad, Praha, 1989

Stav:  veľmi dobrý

Jazyk:  čeština

Preklad:  Otakar A. Funda. Jindřiška Chrástková, Jaroslav Kohout, Petr Pokorný

Vydanie:  1.

Výtlačkov:  12000

Strán:  312

ISBN:  80-7021-010-9

3,00 

Nedostupné

Krátky popis:

I po letech, která uplynula od chvíle, kdy v noci ze 4. na 5. září 1965 se v Lambaréné uzavřel život Alberta Schweitzera, trvá zájem nových generací o jeho osobnost, dílo i osobní příklad. Zabývalo se jím nespočet prací odborných i populárních. Nicméně tu pro jeho poznání zůstává jako prvořadý a stále inspirativní pramen Schweitzerova vlastní tvorba. Objasňuje kořeny a vývoj jeho myšlení, názor na svět i životní rozhodnutí vydat se do vzdálené Afriky a sloužit tu potřebným a trpícím domorodým obyvatelům. Odtud vychází i koncepce této knihy. Po úvodních studiích věnovaných Schweitzerově životní dráze a tématům, jimiž se zabýval, přináší ve výboru jeho stěžejní díla, vycházející u nás většinou poprvé. Začíná autobiografickou vzpomínkou Z mého dětství a mládí, která svěžím způsobem osvětluje dobu, do níž se Schweitzer narodil, i vlivy, které se podílely na jeho orientaci. Již od studií na štrasburské univerzitě se zabýval palčivou otázkou úpadku evropských kulturních hodnot. Příčinu tohoto vývoje charakterizoval jako myšlenkovou krizi a cestu k nápravě spatřoval především v obnově kritického myšlení a ideálů pravé lidskosti. Z tohoto zorného úhlu volil témata i metodu svých prací religionistických, biblických a filozofických. V našem výboru jsou zastoupeny texty, v nichž se historickokritickou analýzou zabývá počátky křesťanství a jeho vztahem k světovým náboženstvím. Závěrečná část knihy je věnována filozofickým pracím o kultuře, etice a o zdroji etického jednání — nauce o úctě k životu, která je klíčem k Schweitzerově osobnosti i jeho myšlenkovému odkazu.

Albert Schweitzer — toto jméno má pro mnohé lidi dnes už silný zvuk, ale skoro pro každého z nich zvláštni, odlišný smysl. Nesčetní jej milují a uctívají, většina však ze zcela různých hledisek, neboť tento muž má v sobě jedinečnou a ojedinělou, ale neopakovatelně sepjatou mnohotvárnost. Někteří o něm vědí jen proto, že před několika léty obdržel Goethovu cenu, protestantské duchovenstvo v něm obdivuje jednoho ze svých nej význačnějších teologů, autora Mystiky apoštola Pavla, hudebníci v něm respektují tvůrce největšího a nej důkladnějšího díla o Johannu Sebastianu Bachovi, stavitelé varhan jej chválí jako muže, který zná všechny varhany v Evropě jako nikdo jiný a který napsal o jejich technice nejhlubší a nejinstruktivnější dílo, milovníci hudby jej ctí jako pravděpodobně největšího Varhanního virtuóza současného světa a všude, kde ohlásí koncert, jsou všechna místa již několik dní předem vyprodána. Ale pro jeho největší čin, pro onu nemocnici, kterou založil a vybudoval v africkém pralese zcela sám, bez jakékoliv státní pomoci, z pouhé lidské obětavosti, jedině proto, aby splácel evropský dluh, pro tuto jedinečnou a příkladnou obětavost jej miluje a obdivuje každý, kdo ví, co je lidskost.
STEFAN ZWEIG, 1930

Sledujte nás na Facebooku