JISTĚ, PANE MINISTŘE 2

Krátky popis:

Jistě, pane ministře (Yes Minister) je dnes již klasický britský komediální seriál o tom, jak to chodí ve vysoké politice. Ačkoli se odehrává ve Velké Británii, čtenář s překvapením (a možná i ulehčením] zjistí, že hrátky politiků a chování státní byrokracie je v Británii prakticky stejné jako v Česku. Geniální nápad autorů - hodný nejlepších tradic britského humoru - spočívá ve vytvoření fiktivního Ministerstva pro administrativní záležitosti, jehož činnost je zasazena do rámce reálné politiky. Hlavními protagonisty děje jsou novopečený ministr James Hacker stojící v čele tohoto ministerstva, stálý tajemník ministerstva sir Humphrey Appleby a osobní tajemník ministra Bernard Woolley. Zápletky příběhů jsou postaveny na rozdílných postojích naivního Hackera, který si chce při provádění své politiky udržet oblibu voličů, a cynického Applebyho, jenž si dal za úkol dohlížet, aby se Hacker příliš nevměšoval do záležitostí ministerstva a aby výkonná moc zůstala v rukou státní správy. Hacker se snaží různými způsoby realizovat své politické plány a nápady, například jak reformovat státní správu, což je jedním z úkolům jeho ministerstva. Woolley většinou soucítí s ministrem, ale jakožto správný státní zaměstnanec je loajální ke státní správě a tedy také k Applebymu. Sir Humphrey využívá různé důmyslné způsoby, jak Hackerovy nápady zmařit. Přestože tato situace zákonitě vyvolává řadu konfliktů mezi Hackerem a Applebym, někdy se stane, že se jejich zájmy shodují, a pak jsou nuceni spolupracovat.

Autory námětu a scénáře jsou Anthony Jay a Jonathan Lynn, kteří společně pracovali od poloviny sedmdesátých let ve společnosti Johna Cleese (člena Monthy Python’s Flying Circus). Poté, co BBC schválila jejich nápad, byl natočen pilotní díl seriálu, a po jeho přijetí začali v roce 1979 pracovat na 21 epizodách dlouhých zhruba 30 minut. Tyto epizody byly poprvé vysílány na BBC 2 v roce 1980 a ihned měly neobyčejný úspěch u diváků, novinářů, a dokonce i u některých politiků (M. Thatcherová řekla, že u seriálu s neobyčejným potěšením strávila celé hodiny). Seriál i jeho pokračování Jistě, pane premiére patří vždy při svém vysílání k nej sledovanějším televizním pořadům. Uznání a úspěchů se dočkali nejen autoři, ale také představitelé hlavních rolí: Paul Eddington byl naprosto přesvědčivý jako důvěřivý Hacker, zatímco Nigel Hawthorne mistrovsky ztvárnil machiavelistického Applebyho, jemuž geniálně asistoval Derek Fowlds v roli Bernarda. Když v roce 1988 obdrželi Paul Eddington a Nigel Hawthorne řád CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu, jedinými kritiky těchto ocenění byla - což nepřekvapuje - britská státní správa, která seriál označila za podlý, překážející a přeceněný. Oba autoři získali řadu ocenění, např.: řád britského impéria, cenu Britské filmové a televizní akademie (BAFTA) za scénář, Broadcasting Press Guild (dvakrát). Řadu dalších cen získal sám seriál který se vysílal již ve více než 40 zemích světa (např. BAFTA ho třikrát vyhlásila nejlepší komedií a v USA získal cenu za nejlépe napsaný komediální seriál). Půvab seriálu je ve vtipných zápletkách a dialozích (spíše než na situačním humoru), a ani knižní podoba vůči televizní verzi neztrácí nic na svém vtipu. Není proto divu, že kompletní vydání všech epizod seriálu Jistě, pane ministře bylo 106 týdnů v britském žebříčku nejprodávanějších knih „TOP 10“, bylo přeloženo do řady světových jazyků a prodalo se ho více než 1 000 000 výtisků.