Dívčí hlas

Krátky popis:

Knapovo významné místo v současné próze je pevně určeno jeho osobitým charakterem, vyznačujícím se citlivým viděním člověka, úsporností a kouzelnou rytmičností stavby a cudnou lyričností výrazu. To, čemu se obdivujeme u moderních severských autorů, ztělesnil Knap svébytně na naší půdě. Jeho nový román je opět dílem vysoké slovesné kultury a dovedením jeho úsporného, melodického stylu k mezím dokonalosti. Nitro tří hlavních postav románu, úředníka Sluky, jeho ženy Kláry a jejich dcerky Aleny, je proniknuto zrakem básníka, který směřuje úporně jen k podstatnému a hledá i ve vnějších projevech, činech a episodách rytmus povah a osudů. Dovedl zachytit citové tajemství, jímž se láska milenecká a manželská proměňuje v lásku otcovskou, hlavní zákon bytosti Slukovy. Smutek a tiché, trochu zatrpklé štěstí Slukovo po odchodu manželky Kláry vás jímají a pronikají stránku po stránce hlouběji. Tajemná soběstačnost dětského světa pod povrchem všedních starostí a práce, nezcelená jizva v srdci děvčátka, které neuvědoměle stůně touhou po mateřské něze, jíž nedovede nahradit dobrácká láska a péče otcova, to jsou skryté zdroje nejvlastnější kouzelné melodie Knapova románu. Ale vedle tohoto lyrického pásma citového jde knihou tvrdá zkušenost sociálního vyděděnce, který po bankovní stávce, propuštěn z místa, klesá stupeň po stupni, jen aby udržel skrovničký domov pro dítě; a pod tlakem starostí, bázně a úzkosti chvěje se v jeho srdci nedožitá láska k uprchnuvší Kláře. Jeho životní účtování, složené zhuštěně do dopisu vojáka před ústupem, je drsným, mužným závěrečným akordem románové písně, která se naposled ještě zachvěje trylkem dívčího hlasu Alenina, jejž slyší vracející se voják už z dálky, jak tryskl přes zídku dvora.