ŽIDÉ V ČESKOSLOVENSKÉ SVOBODOVĚ ARMÁDĚ

Krátky popis:

Erich Kulka (Schön) se narodil 18. února 1911 ve Vsetíně na Moravě v rodině Vítězslava a Malvíny Schöno-vých jako nej starší z pěti dětí. Po ukončení středoškolských a odborných studií pracoval v dřevařském oboru na Valašsku a od roku 1937 řídil dřevozpracující podnik ve Vsetíně. Tam byl v červnu 1939 zatčen gestapem za protinacistickou činnost, vězněn a deportován: roku 1940 do Dachau, roku 1941 do Neuengamme a koncem října 1942 do vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau.

Při zámečnické práci ve vězeňské údržbářské četě pozorně sledoval výstavbu a provoz selekční rampy a krematorií s plynovými komorami, v nichž byly vražděny statisíce vězňů deportovaných z evropských zemí okupovaných Němci.

Erich Kulka, člen české odbojové skupiny, navázal spojení s protektorátními totálně nasazenými dělníky v Osvětimi a posílal jejich prostřednictvím zprávy a dokumenty do Čech a na Moravu.

V průběhu evakuace osvětimských vězňů v lednu 1945 uprchl se svým dvanáctiletým synem Ottou z deportačního vlaku, projíždějícího Ostravou. Až do osvobození v květnu 1945 nacházeli pomoc u statečných, šlechetných přátel na Moravě. (Zachránci Václav Juráň, Karel Frýdl a Jan Tkadleček byli vyznamenáni státem Izrael dekrety a medailemi a na jejich počest byly zasazeny v jeruzalémském Lese spravedlivých stromky, o které pečuje Památník Yad Vashem. ) V úkrytu horské vesnice Liptál začal E. Kulka sepisovat své prožitky, práci pak dokončil se spoluvězněm Otou Krausem a společně publikovali roku 1946 v Praze pod názvem Továrna na smrt. V nacistických lágrech ztratil E. Kulka rodiče, sestry, desítky příbuzných a svou první manželku Elly. K uctění její památky přijali se synem její rodové jméno.

Po krátké účasti na práci komise pro identifikaci válečných zločinců se E. Kulka vrátil k práci v dřevařském podniku.

V roce 1947 se oženil se svou ovdovělou švagrovou Olgou a v roce 1948 se narodil jejich syn Tomáš. Po znárodnění podniku se odstěhoval s rodinou do Prahy, zde zastával místo ředitele exportního oddělení v dřevařské společnosti Ligna, odkud byl v období procesů se Slánským a dalšími propuštěn pro svůj židovský původ.

V rámci činnosti Svazu protifašistických bojovníků E. Kulka svědčil v zahraničí proti obžalovaným válečným zločincům v sedmi procesech, jejichž průběh komentoval; dále přednášel a publikoval. V období Pražského jara organizoval výchovné kursy a přednášel židovské mládeži: Tato činnost neušla pozornosti StB, která ji označila za přípravu sionistického spiknutí. Po varování přáteli se mu podařilo 22. srpna 1968 uniknout do Vídně, odkud odcestoval v listopadu roku 1968 s rodinou do Izraele. V jeruzalémském Ústavu Yad Vashem a v Institutu pro současné židovské dějiny na Hebrejské univerzitě pokračoval ve své badatelské a publicistické činnosti. Od roku 1970 spolupracoval s rozhlasem Svobodná Evropa, jehož prostřednictvím komentoval pravidelně do Československá zprávy o situaci v Izraeli a na Středním východě. Komunistický tisk a rozhlas reagovaly stupňující se antisemitskou a pomlouvačnou kampaní. Erich Kulka podal za podpory Charty 77 na šéfredaktory hanobících časopisů a nakladatelství žaloby, které československé soudy rozhodly po průtazích v jeho prospěch.

Erich Kulka byl zvolen čestným předsedou Výboru bývalých osvětimských vězňů v Izraeli, je zastupujícím předsedou Mezinárodní rady Židů z Československa se sídlem v Londýně a členem Mezinárodní rady Památníku a Institutu Yad Vashem v Jeruzalémě. V seznamu jeho publikovaných prací je zaregistrováno 11 knih, 12 příspěvků do encyklopedií a katalogů, 28 studií ve sbornících a vědeckých časopisech, 11 rozhlasových přednášek a 20 význačných článků a interview v zahraničních časopisech. Jako ocenění celoživotního díla udělila Spertus College of Judaica University v Chicagu v červnu 1988 Erichu Kulkovi čestný titul doctor honoris causa.